Často si věřící šeptali, kdo jsou ti lidé, jejichž portréty nechal vytesat v konzolách klenby dávný mistr kameník, když se stavěl chrám Narození Panny Marie. Prý jsou to dávní obyvatelé Vodňan: Dva bakaláři, rozverní i obětaví, kteří zemřeli za jedné morové rány. Dva bratři, učencové a bylinkáři, které společně k sobě povolal Stvořitel. Dva milenci, které život rozdělil tak, že oba oblékli řeholní roucho, a když se konečně řízením Božím zase sešli, jejich srdce pukla. Martin a Marie aneb chudý mladík a dívka z váženého rodu. Marie, jejíž otec, měštěnín Markus vlastnil nejen honosný dům, ale i mnoho polí až k Číčenicím. Na druhém konci města Martin z pazderny. Při Božím těle se setkali a již bez sebe nemohli být. Ale pyšný Markus byl proti. Když oba zamilovaní poznali nepřízeň osudu, odevzdali ruku v ruce své životy rozbouřeným vlnám řeky Blanice. Samotný se dívá muž v kápi, učenec a ranhojič. Poslední zbyl rouhač a taškář, který sotva z hospody na rynek vyšel, na kněze, který s posledním pomazáním okolo spěchal k umírajícímu, vyplázl jazyk. Na místě zkameněl. Tím byl odsouzen k pokání a ve vodňanském kostele musí až do Posledního soudu klenbu podpírat.