Při vjezdu do Železné Rudy ležela před jedním stavením delší dobu mrtvá kočka. Selka nakonec poslala čeledína, aby zvíře zahrabal. Všude kolem však byla skála, a tak nakonec kočku dal do mělké jamky a lehce zahrnul. Když šly děti ozdobit ten kočičí hrobeček, našly na něm stříbrnou jehlu. Jak s ní přišly domů, selka vyzvala čeledína, že se tam půjdou podívat. I hledali tělo zvířete a k podivení byla teď skála jako máslo. Kočku však nenašli. Čeledín řekl: „Já jsem si hned myslel, že s tou mršinou není něco v pořádku. Když jsem jí házel do země, zaznělo to, jako když se tříští sklo!“