Nějaký muž se kdysi vracel večer z Libína. Sešel z cesty a bloudil hlubokým lesem, až přišel na světlinu, kde se rozkládala zahrada. Náhle zasvitlo slunce a zatřpytily se podivuhodné keře a na větvích se rozhoupaly cizokrajné plody, jemu neznámé. Květin byly plné záhony a omamná vůně se linula po okolí. Ve vzduchu se třepetali ptáci duhových barev a pěli tak, až srdce usedalo. Muž byl tím vším tak zmožen, že se položil na zem a usnul. Probudily ho zvuky ze Zlaté stezky, zvonky koní a křik soumarů. Když muž sestoupil do Prachatic, nikdo ho nepoznával. Byl zamlklý a jeho oči jako by stále něco hledaly. Měl však štěstí, že se ze zahrady vůbec dostal. Jiní tam zmizeli beze stopy.