Roku 1742 po bitvě u Čkyně byl donesen do lčovického zámku raněný francouzský důstojník. Sedával na vrchu nad zámkem, teskně hleděl přes šumavské vrchy, tam kde v dálavách tušil svou rodnou zem, a život z něj pomalu unikal. Když nakonec zemřel, byl pochován na svém oblíbeném místě. A protože patřil ke dvorské šlechtě, jeho rodičové tam nechali postavit pěkný památník. Jiná pověst o vojenském památníku začíná modlitbou: „Chraň nás, ó, Ježíši, od války, hladu a moru. Na přímluvu svatého Antonína z Paduy.“ Tak se modlili lidé ze Lčovic u své kapličky na vrchu. Byl tu prý kdysi těžce zraněn jeden cizí voják v nějaké bitvě. Na přímluvu svatého Antonína Paduánského byl uzdraven. A tak páni z Althanů zde nechali postavit kapličku a obraz světce roku 1706 malovaný do ní pověsili.