Jednou na Šumavě napadly velké sněhy. Jakýsi sedlák se vypravil s koňským potahem pod vrch Březník pro dříví. V nastalé vánici se mu zvíře ztratilo. Marně jej s pomocí sousedů hledal. Avšak po sedmnácti dnech spatřili na okraji vsi koníka, který se zázrakem vynořil ze závějí. Někteří zvědavci se vydali zpět po koňských stopách a našli při nic i šlépěje lidské, které končily právě u vesnice. I vyprávěli to šťastnému sedlákovi, který pravil: „To jistě svatý Vintíř, ten dobrý muž, který bdí nad svými Šumaváky.“ A dal potom do kapličky pod Březníkem vymalovat světcův obraz.