Zase byl Žídek ve Volarech a když míjel pekárnu Václava Ruprechta, vyzval mistra k procházce po okolí. Často tak spolu chodili a těšili se. Nyní však mistr mrzutě pravil: „Nemohu zde přece nechat rozpracované těsto na válu. To by to dopadlo!“ Čaroděj nepřestával pekaře přemlouvat a když nic nepomáhalo, otevřel okno do dílny. Náhle tam vlétlo hejno havranů a v mžiku ptáci všechno sežrali. Teď už panu Ruprechtovi nezbylo nic jiného, než se Žídkem jít. Když se z procházky vrátili, leželo kupodivu těsto na vále netknuté a ještě pěkně vykynuté.