Kdysi jeden blatenský kněz porušil zpovědní tajemství. Prozradil svobodnou chudou dívku, která čekala dítě a jemuž se s tím svěřila. I nezbylo chuděře, než vzít si život. A protože sebevrazi nesměli být pohřbeni na hřbitově, nechali ji zahrabat na návrší za městem. Avšak všeho do času. Knězova vina se přeci prozradila a pohoršení měšťané dovedli kněze k dívčině hrobu a tam v tom hájku jej zaživa zazdili. Později za hraběnky Serényiové se stavbička proměnila v boží muka. Proto se ono místo jmenuje Kněžohájek.