V Sušici jistý řezník, jménem Kandr, byl veselá kopa a měl pro strach uděláno. Tenkrát nebyl hřbitov u kostela Matky Boží ohrazen a lidé si krátili cestu mezi hroby. Náš filuta se vracel pozdě v noci domů a nesl si s sebou domů džbán piva, aby nevyšel ze cviku. Když míjel kout, kde byly ukládány kosti, neboť kostnice zde nebyla, zahalasil: „Ale, ale, milé kosti, vy tu ležíte na větru, slunci i dešti a jste jistě náramně vyprahlé. Já vím, že leckterý z vás se rád podíval na dno pivnímu džbánku, tak na zdraví!“ A poté co se zhluboka napil, začal lít pivo lebkám mezi čelisti. Když byl jeho džbán prázdný, zahuboval, že nebude mít ani hlt pro manželku, praštil džbánem a klátil se pryč. Ráno našli nešťastného řezníka lidé ztuhlého na cestě k městu. Byl celý zčernalý. To rozhněvaní kostlivci se za ním v noci vyvalili a k smrti ho udávili. Od té příhody byl konečně hřbitov městský ohražen, postavena pravá kostnicea všechny kosti kolem se povalující byly do ní nábožně přeneseny.