Kdys za velkých válek odešel jeden mladý měšťan bojovat. Po několika letech došlo jeho ženě úmrtní oznámení, a tak se znova vdala. V domě se časem prohánělo šest malých dětí, když tu se objevil pohřešovaný a oplakaný manžel ve vojanském. Když spatřil novou rodinku byl zlostí bez sebe. Domácí se před ním ukryli ve sklepích a když podvedený muž vychladl, zanechal na stole psaní, v které své dávné ženě oznamoval, že nad světem zlomil hůl a dožije jako poustevník. Když to přečetla, docela se zbláznila, do jedné ruky popadla nejmenší děcko, do druhé nůž a běhajíc po domě pravila, že musí to pěkné selátko zaříznouti. Když jí zneškodnili a hlídali, přece jí nezachránili. Do třetího dne žalem umřela.