Vždy když Kašperské Hory soužily požáry, zjevoval se předtím podivný hrbatý mužík. Jednou tak chodil v Antonínské ulici po domech a žádal, aby domácí obrátili v sednicích stoly i židle vzhůru nohama. Všichni ho s výsměchem a nadávkami vyhnali, pouze jedni mu vyhověli. Žid potěšen položil mezi nohy stolu kousek chleba a řekl: „Díky, Hospodinu, vy jste mne vysvobodili z věčné pouti!“ Za odměnu váš dům odolá ohni. Brzy nato při požáru všechna stavení, až na toto, shořela.