Jednou šla děvečka z Kašperských Hor do Annína a vracela se až na noc. Když míjela mikulášský hřbitov, spatřila na ohradní zdi stát nějakou bílou postavu. Poznala v ní sousedovic dcerku, která zemřela před dvěma dny. Náhle to ve vzduchu zašumělo, jako by někdo z výšky hodil velikou roli papíru, a postava zmizela. Vylekaná dívka běžela bez zastavení až domů, kde bezvládně padla na práh. Později se stala porodní bábou a až do smrti setrvala ve víře, že čerstvě pochovaná osoba musí držet na hřbitově stráž, dokud nepřijde další zemřelý a nevystřídá ji.