Královské horské město Kašperské Hory spravoval kdysi jeden vykutálený purkmistr. Ten tajně odprodal pánům část městských lesů. Když se to dozvěděli lidé, srotili se před jeho domem a žádali nápravu. Vyděšený muž jim slíbil, že získá lesy zpět, ale již to nebylo možné. Obyvatelé jej proklínali na každém kroku, a tak nebylo divu, že zakrátko umřel. Byl přesto dle zvyku pochován do městského kostela ke svým předchůdcům. Hned po pohřbu byli obyvatelé v noci probuzeni velkým hřmotem z kostela. Když se to opakovalo, usoudili, že purkmistrův duch nemůže najít pokoje. Protože řádění ducha plašilo děkanovi ovečky, rozhodl se, že město strašidla zbaví. V noci vstoupil do chrámu, ustrojil se do roucha a s rozsvícenou voskovicí si sedl do první lavice. Modlil se dlouho, až jej přerušilo půlnoční zvonění. Tu se ozval pod zemí hluk, nadzvedl se náhrobní kámen a před knězem stál umrlý purkmistr. Kolem se prohnal vichr a svíčka zhasla, kněz ji znovu zažehl. A opět svíce zhasla – jako divné znamení. Teprve teď se duchovní vzpamatoval, hodil přes umrlce štolu a otázal se ho: „Čeho sobě žádáš? Proč nemáš v hrobě pokoje?“ „Pochovejte mne v lese do bažiny a rýčem mi odrýpněte hlavu,“ zasténal duch a zmizel. Druhý den vyplnili přání nebožtíkovo a po městě konečně zavládl klid.