Hraběti z Kašperka zemřela žena. Zhroucený seděl ve svém pokoji a nic jiného nevnímal, než svůj žal. Náhle se mu zjevila bílá paní a prorokovala: ,,Jestliže neopustíš do zítřejšího poledne svůj hrad, zažiješ hrozné chvíle.“ Rytíř však seděl dále a byl ponořen v chmurných myšlenkách. Měl dojem, že se mu to jen zdálo. Avšak příští navečer hlásila hradní hlídka, že se blíží nepřítel. Zesláblý pán poslal celé osazení hradu ukrýt se v blízkých lesích. Sám se rozhodl cizímu vojsku čelit lstí. Šel do hrobky, kde ležela v rakvi jeho paní. Odnesl ji do rohu místnosti opřel o zeď a sám si lehl do rakve. Vzápětí nádvoří nehájeného hradu zaplavili vojáci, ohlíželi se po lupu a vše prohledávali. Jeden z nich sešel do hrobky. Mrtvou ženu pokládal jen za omdlelou a vynesl ji nahoru. Brzy však zjistit, že je doopravdy mrtvá a pohodil její tělo do příkopu. Když nepřítel odtáhnul, vylezl hrabě z rakve a šel svou paní hledat. Chtěl ji zase uložit v hrobce, jenže sotva ji zvedl, proměnila se žena v pouhý kámen. To už muž nevydržel a v hlavě mu přeskočilo. Jako blázen pak běhal po hradbách a zakrátko zemřel.