Jednou pán Kašperku uvrhl do vězení nevinného tovaryše z Kašperských Hor a chtěl ho hlady umořit. V té době šla jedna podruhyně z Hor do zámeckého lesa na dříví. Jak se tak shýbala, tu se jí mezi nohama proplazil had s kouskem zlata v tlamě. Žena jej chtivě následovala a čekala, jestli zlatý valoun někde upustí. Had se však v klidu prosmykl do jedné díry v hradbách. Najednou jí kolem hlavy zavířil list papíru. Zvedla hlavu, nad ní bylo zamřížované okénko. Zvedla list ze země a na něm bylo cosi napsáno. Slabikovala si z něj: ,,Musím zde umřít hlady, jestli mi nepomůžeš! Jdi do městského kostela, tam se za oltářem nalézá šedý kámen. Když jej zvedneš, odkryje se tajná chodba, která vede až do mého vězení. Tou chodbou mi, prosím, přines jídlo a pití. Bůh se ti za to jiště odmění, vždyť zachráníš nevinného!“ Žena se chvatně vrátila do města, aby mladíka zachránila. Několikrát navštívila zmíněný kostel, avšak stále tam někdo byl, a tak si netroufala kámen zvednout. Po několika dnech vězeň ve hladomorně zemřel. Ve stejnou chvíli padla tato žena mrtvá k zemi.