Jak je hrad pobořen a už se neobnoví, stává se útočištěm všelijaké čeládky. Tak se usadili na Kašperku loupežníci, vedení krvežíznivým lotrem. Po celém širokém okolí rozsévali jen hrůzu a neštěstí. Sám loupežnický kapitán se zamiloval do jedné dívky z Nového dvora. Žádal ji, aby s ním odešla na hrad a sliboval, že jí zahrne šperky a přepychem, byť uloupeným. Dívka se však divokého muže bála a nechtěla se za něj vdát. Řekla si, že to všechno prozkoumá. Jednou, když horda odtáhla za nějakým lupem, vydalo se děvče do jejich hradního pelechu. Všude bylo jako po vymření a ona užasle procházela sály a komnatami. Tu byly na hromadách zbraně, jinde truhly plné pohladů, tam zase viselo množství krásných šatů. V poslední místnosti bylo prázdno, jen uprostřed byl v podlaze poklop, osazený železným kruhem. Když jej zvedla, uviděla schody vedoucí dolů. Dívka našla svíčku, zapálila ji a sestupovala do tmy. Náhle jí hrůzou vstaly vlasy, nenoť před ní ležely samé mrtvoly a kolem se válely usekané ruce a nohy. Hrozný zápach ssedlé krve se linul nad tím vším. Na špalku vedle ležel useknutý prst se dvěma zlatými prsteny. Schovala jej rychle do kapsáře a jako o život běžela domů. Ale nic si pak nenechala jen pro sebe. Když ji večer zase navštívil krvelačný nápadník, hodila mu useknutý prst pod nohy a vyčetla mu jeho děsivé řemeslo. Nikdy se neprovdá za takového vražedníka. Lotr poznal, že je vyzrazen a chtěl utéci. Venku však již číhali městští biřici a vůdce loupežníků bez otálení předali katu.