Ve stejném lese dopadli hajní pytláka, který zrovna stál nad ulovenou zvěří. Svázali ho a vedli na vimperský zámek. Tu je pytlák poprosil, zda by si nemohl ukrojit kus žvýkacího tabáku. Uvolnili mu tedy ruce a usedli vedle něj na ležící kmen. Po chvíli se svižně zvedl, zamával kloboučkem, popadl zabavenou pušku a zasmál se: „Tak já tedy jdu. Pánové tu jistě rádi posedí, vždyť jsou utrmáceni víc než já!“ A klidně zmizel v lese. Myslivci chtěli vyskočit, ale nešlo to. Byli jak přilepení. Pytlák je totiž přimrazil. Teprve ráno k nim přišla babka, že je nějaký muž pozdravuje a že mají vstát a jít domů. Hned z nich kouzlo spadlo a oni byli volní.