Z Gabrielova mlýna u Vimperku vyšla jednou celá rodina na cestu do Husince. Šli celé dopoledne i přes oběd, ale stále nemohli přijít na kraj lesa. Úplně uondaní museli nakonec usednout k odpočinku i jídlu. Pak šli dál. Už se začalo stmívat a oni stále bloudili. Teď si mlynář s hrůzou vzpomněl na historky o bludném kořání. I poklekli a všichni se úpěnlivě modlili za svou záchranu. Tu zaslechli v dáli večerní zvony z Vimperka a spatřili najednou nějakých sto kroků před sebou jejich vlastní mlýn.