V jedné prachatické hospodě měl hostinský velké trápení. Jeho jediná dcera byla těžce nemocná, ztrácela se každým dnem a doktoři už nad ní lámali hůl. Jednou si takhle stýskal před jedním mládencem ze Záblatí. Ten si však hned věděl rady a povídá: „U nás poblíž žije zázračný lékař, který každého uzdraví. Kdyby ten tak sem přišel…“ To hostinského pobídlo a vypravil k Boubínu vůz se svou ležící dcerou. Chudinka byla kost a kůže, takže jí museli zbytek cesty k divotvorcovi nést. Ten se zachmuřil, neboť musel nyní pracovat proti Boží vůli. Všechny nejprve z chalupy vyhnal a pak na ni dvakrát dýchl. Dívčina vyskočila jako srna a byla zdráva. Při loučení zabručel stařec na šťastného otce: „Žádné takové umírající ať mně už z Prachatic neposílají!“ Když mladík ze Záblatí navštívil zase po nějakém čase hostinec, nesla mu žejdlík piva znovuzrozená dívka se šťastným úsměvem.