Žil kdysi v Prachaticích jeden lakomec. Jeho pole sousedila s pozemky jednoho chudobného rolníka. Nuzák se celý den lopotil a měl sotva na suchou kůrku a k tomu hejno dětí. Bohatec však hleděl na tu nuzotu s opovžením a jak mohl, ještě si na chudákovi přilepšil. Posunoval totiž při každé vhodné příležitosti mezník do políčka rolníkova a tím zvětšoval svůj pozemek. Ubožák to viděl, avšak neměl žádné prostředky, aby se bránil. Tak aspoň lakomce proklel. Když bohatec za několik let zemřel, jeho duše nemohla najít klidu a zjevovala se v místě, kde býval onen mezník. Byla zakleta do bílého beránka, který po nocích bloumal okolím a žalostně bečel. Lidé se báli tudy chodit, a tak zde po nějakém čase postavili kříž. Od té doby byl na křižovatce mezi cestou do Lázní a cestou na Leptač klid.