Kdysi sužoval okolí města jeden lupič. Přepadal pocestné, staré babky s nůšemi, žádný forman si před ním nebyl jistý, ba i několik lidí pro manom zamordoval. Nakonec ho chytili na Kobylí hoře a odevzdali do městské šatlavy. Druhý den jej čekal soud. Jak tak hleděl do tmy kobky, vzpomněl si, že tu prý zasedá ještě jeden soud – strašidelný a tajemný. Z kostela odbila půlnoc a tu se vše ozářilo modravým světlem, zamčené dveře se samy otvírají a do vězení neslyšně vplouvá zástup podivných mátoh. Ti mužové mají na sobě dávné kroje, postavy kost a kůže a ve žlutých obličejích prázdné oční důlky. Nejstarší z nich rozvinuje pergamen a čte rozsudek. Ostatní přikyvují. Jenže není nic slyšet. Lapkovi vstávají hrůzou vlasy na hlavě, i když leží v koutě svázán do kozelce. A nový strašný soudce předčítá soupis zločinů, jichž se obžalovaný dopustil. Další pak bezhlesně vyhlašuje ortel smrti. Bije jedna hodina a přízraky mizí jako sen. Když ráno přišli pro lapku, aby ho odvedli k městskému soudu, ležel na slámě mrtev. Rozsudek nad ním již vykonali tajemní prachatičtí soudcové.