Jednou šlo po náměstí slavné procesí Božího těla. Za baldachýnem kráčel sám purkmistr. Místo důstojenství zračila se na jeho tváři nevole. I když průvod stanul u oltáře a kněz začal zpívat evangelium, stále vyzváněly zvony, ač mělo panovat ticho. Totéž se opakovalo u dalšího oltáře. Když přišli ke třetímu, hlava královského města zaútočila na pana děkana: „Co to je za nové zvyky! Měl jste jim přece přikázat, aby nezvonili, když průvod dojde k oltáři!“ Pan děkan se však klidně otočil a povídá: „Tak to jděte říci do Bavorova, protože to jsou bavorovské zvony, co stále vyzvánějí!“