Velikonoční kohout

Vyprávělo se, že v prachatické Skalce končila tajná chodba vedoucí sem z města. Kdysi do ní schovali měšťané své cennosti při jednom obléhání. Jenže nepřítel se dostal do Prachatic, všichni byli pobiti a nezůstal nikdo, kdo by znal místo úkrytu. Jednou na Velký pátek si jeden Prachatičák všiml velkého kohouta, který seděl na Skalce a vábivě zpíval. Měšťan šel blíže, a tu pták zmizel v nějaké díře, která se za ním zavřela. Muž hned věděl, která bije a rozhodl se o příštích Velikonocích na tom místě hledat. Jenže svůj úmysl neprozřetelně vyzradil své povídavé ženě. A tak se za rok sešel před Skalkou zástup pokladuchtivých sousedů. Sotva zaduněla země, objevil se vchod do podzemí a čarovný kohout láká odvážlivce do hlubin. Několik mužů se vydalo dovnitř. Nikdo se však nevrátil. Když skončily pašije, země se zavřela a jen kohout posměšně třepe křídly. Na druhý rok se ještě pár lidí odvážilo, vybaveno svěcenou vodou a křídou, ale darmo. Všichni tam zůstali. Uplynulo několik let a do města přišel jeden dobrodruh. Když se doslechl o Skalce a ukrytých pokladech, vydal se na Velký pátek na místo. Po chvíli se otevřela země a v temnotách se mihá odlesk zlata. A už je tu kohoutí průvodce a nabádá: „Ať tam či zpátky jdeš, na mě se dívej, nebo oslepneš!“ Mladík se pokřižoval a s očima upřenýma na kohouta couval do chodby. Ušel již pěkný kus a tu se mu nějaký hlas vemlouvá: „Otoč se, podívej se za sebe!“ Mládenec neodolal, ohlédl se a v úleku za sebou spatřil propast. To bylo to poslední, co uviděl, neboť vzápětí oslepl. V zoufalství tápe podél stěn na čerstvý vzduch. Teď ví, že všichni jeho předchůdci zmizeli v propasti. Jen on se zachránil, avšak za jakou cenu! Jakmile byl venku, ozval se za ním posměšný kohoutí hlas a chodbu navždy zavalilo kamení.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Báje českého Pošumaví, 1910

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Poklady
  • Obec:
    Prachatice
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský