Žil kdysi ve Strakonicích nábožný mládenec. Byl vypraven do kostela svaté Markéty na roráty. Ke kostelním vratům příliš brzy, a tak se vrátil právě napadlým sněhem zpět dospat ještě pár hodin. V téže noci byl kostel vykraden a podle stop byl mládenec usvědčen, třebaže se svou nevinností zapřísahal. Byl jat, odsouzen a popraven při silnici na Horažďovice. Pár dní na to jel večerem kolem těchto míst horažďovický měšťan Čejkula na koni. Poryv větru mu odnesl kloubouk do tmy. Když se zastavil v jedné ze strakonických hospod, vyprávěl o své ztrátě. Zdejší děvečka, srdnatá to žena se nabídla, že mu klobouk přinese. Vydala se na popsané místo, když tu se ozval hlas: „Pojď a vezmi ten klobouk.“ Byl to hlas onoho popraveného nešťastníka. Jeho přízrak skočil děvečce na záda a musela jej nésti. Nepokojná duše jí ukázala tři místa budoucích Strakonic. Nejprve pod vrchem prostředním silný a čistý pramen. Dále vhodné místo na dalším vrchu určené k popravám. A nakonec i místo hřbitova, kam se později budou ukládat zesnulí. Nakonec duše vysvobozená touto poutí odebrala se k nebesům a utrmácená a přestrašená děvečka do své hospody. Tam za nalezený klobouk obdržela peněžitou odměnu. Ale z jejího vypravování mělo město v blízké budoucnosti také užitek. Hned druhý den kopali pod vrchem a nalezli pramen, který dodnes město zásobí dobrou vodou. I kapličku tam postavili, říká se jí Vorlova. Na Šibenném vrchu pak vztyčili šibenici, jak její zbytky o tom dodnes svědčí. Též byl založen při budějovické cestě hřbitov a na něm kostelík svatého Václava vyzdvižen. Tak vyplnila se slova nevinného strakonického mládence.