Na druhém nádvoří strakonického hradu šuměla v zákoutí starobylá kašna. Nad ní, v nárožním výklenku stávala socha Panny Marie. U jejích nohou zapalovali lidé pravidelně svíčku, aby johanitská orodovnice bděla nad mírem ve městě a pokojem v lidských duších. Když se někdy na tento bohulibý zvyk zapomnělo, strhl se na noc v zámku vítr a bylo slyšet po schodištích řinčení řetězů. Z kouta do kouta nešťastně bloudil plamínek a hledal své místo. A hned si lidé vzpomněli a na druhou noc se opět oheň mariánský odrážel ve vodní hladině jako odlesk drahého pokladu.