Voršila Našincová, měšťanka ze Strakonic, měla dceru Kateřinu. Bylo jí pouhý rok a už vážně stonala všelijakými nemocemi. I vzala jí jednou máti na cestu za Panenkou Svatohorskou. Již kus pouti urazily ve svém kočáře, když tu u Bučic dostal se jejich povoz při brodění na hlubinu. Vůz začal se pokládat na bok, vozka vyskočil – zachraňoval vlastní život. Tu paní máti obrátila své modlitby ke Svatohorské zachránkyni a slíbila jí, že když při životě zůstanou, bude každý rok na Svatou Horu putovati. A hle, vůz se narovnal, koně zabrali a za chvilku byli na břehu té říčky. Tento zázrak jest vymalován nad východem z Plzeňské kaple na Svaté Hoře u Příbrami.