Dudák na káním vrchu

Strakonické dudy, nevěděly kudy, byla díra do komína, vyletěly tudy. Ovšem komínem létají také pekelníci a poslechněme si historku o tom, jak při dudách tancovali: Dudák ze Strakonic byl pozván do Štěkně na posvícení. Jeho hraní mělo úspěch a tak se vracel, jako většina muzikantů, až k ránu. V dobré náladě si zašel přes řeku do Modlešovic, vesele utrácel a než se vzpamatoval, byl večer. Za tmy dorazil kousek od Strakonic na Kání vrch, pochmurné to místo popravčí. Ani v té tmě tmoucí neviděl, že se nad ním houpá oběšenec. Unaven usedl a klimbal. Tu mu kolem hlavy začali kroužit černí ptáci, havrani a zlověstně krákali. Náhle se u dudáka zjevili černí páni a chtěli, aby jim hrál k tanci. Pekelníci tancovali čím dál rychleji a dudák musel taky přidat, div si plíce nevyfoukal. K nohám mu pršely zlaťáky a on, jak byl zvyklý, poděkoval: „Zaplať Pánbůh!“ V tom okamžiku vše zmizelo a kdosi mu cloumá ramenem. Byl to hospodář z blízkého pole, který zde poblíž od časného rána pracoval. Slyšel zvuk dud a tak se šel podívat, co to. Dudák vstal a vše mu vyprávěl. Byl to sen, nebyl to sen? Kdo ví! Došel do Strakonic a milé dudy pověsil do kostela za oltářem. Od těch dob prý dudy občas v kostele samy hrají. Snad chtějí odčinit svou službu čertům a dostat se do dudáckého nebe.

Prameny a literatura

  • František Pecen, Strakonicko v pověstech a bájích 1939

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Strakonice
  • Okres:
    Strakonice
  • Region:
    Strakonicko
  • Kraj:
    Jihočeský