Na strakonickém zámku působil správce jménem Hodánek. Měl malou šestiletou dcerku Růženku. Jednou se rodina vracela ve společnosti od masopustního ohňostroje na vrchu Kalvárie, kde stála kaple svatého Kříže. Přišli k nedalekému Pětikolskému mlýnu, když tu dívenka nešťastně sjela po kluzkém prkně do mlýnské strouhy. Zavládlo zděšení, lidé se rozeběhli a již přinášeli pochodně a svíce a všichni se dali do hledání nebohého těla. Trvalo to celou věčnost, ale marně. Tu si mlynářka všimla, že se druhé kolo u stoupy zastavilo. Stárek s pomocí ostatních kolem pootočil a uviděl se ve vodě mihnout bílou zástěrku. Skočil do ledové vody a Rosálii Hodánkovou vytáhl. Zanesli ji honem do mlýnice, ale byla jako bez života. Nikdo nedovedl pochopit, že by tělo nebylo rozdrceno prvním kolem, neboť mezi lopatkami a dnem strouhy byl prostor jen na dva prsty. Tělo však zůstalo nezraněno a dívka se po několika hodinách probrala k životu. Když slabým hlasem promluvila, oznámila všem okolo stojícím, že se jí v té hrozné chvíli zjevil svatý Jan Nepomucký a utěšil jí, aby se nebála. Vypadal podobně jako jeho socha na strakonickém mostě, kolem níž chodívala.