Patřívaly Strakonice rytířům maltézským a lid si tu vrchnost chválil. V jeden čas vypukl ve Strakonicích i přilehlém Bezděkově hladomor. Uvolnil převor ze svých zásob mnoho obilí, ba i medovou kaši teď denně nechával rozdávat. Po letech záznamy o těch darech vyšťáral panský písař a jelikož si chtěl v úřadě polepšit, navrhl, aby byl dar změněn na dluh, a začal nebohé strakonické vydírat na penězích. Na domkáře přišlo platit až 10 zlatých a na majitele statku i 200. Lidé toho panského lupiče nenáviděli a když umřel a na strakonickém hřbitově byl pochován, nedal lidem pokoje ani tam. Jeho duch se objevoval v podobě plamene a strašil všechny návštěvníky hřbitova, hrobníka nevyjímaje. Stěžovali si Strakoničtí až na konsistoři v Praze, takže bylo rozkázáno, aby tělo toho písaře vykopali a na mrchovišti znova pochovali. A na hřbitově zavládl pokoj. Ne tak ve městě. Plamen začali vídat vždy o adventu mezi jedenáctou a dvanáctou k půlnoci. Světlo chodilo sem a tam, bylo slyšet jakýsi hlas a dokonce se ukrývalo v odtokové rouře rybníka svatováclavského. Mnozí lidé to setkání odstonali. Jednou v noci světlo potkal krajský posel jdoucí do Strakonic a strašidlo oslovil: „Chval každý duch Hospodina i jeho syna.“ Plamen odvětil: „Já ho nechválím a nebudu chválit až do soudného dne!“ Posel: „A proč?“ „Pojď, já ti to povím.“ A světelný oheň posla uchvátil a hned se ocitli v kanceláři zámku strakonického, kde nešťastný duch ukázal v knihách zaznamenané své špatnosti. Vtom udeřila půlnoc. Duch poslovi stiskl ruku, až mu ji opálil a rozplynul se. Ráno se Zámečtí divili, jak se posel dostal do kanceláře skrze zamčené dveře. Duch svým světlem také sloužil a ukazoval za bezměsíčných nocí lidem cestu domů. Když tomu světlu poděkovali, i Boha chválili, ono vždy nápodobně děkovalo: „Ty jsi mně posloužil!“

Prameny a literatura

• Adolf Daněk, Rukopisná pozůstalost SOkA Strakonice

Další pověsti z této obce

• O Hermenegildovi a jeho bratřích - Jednou o Vánocích sloužil kněz mši v klášterním kostele ve…
• Pramen, šibenice a hřbitov - Žil kdysi ve Strakonicích nábožný mládenec. Byl vypraven do kostela…
• Vlachové ze Strakonic zachráněni - Bylo to za třicetileté války, kdy se kupcům vedlo nevesele. Všude se…
• O bludné duši ve Strakonicích - Ve staré tančírně v Žabokrtech bývalo veselo. Jednou tudy scházel po…
• Zázrak na hlubině - Voršila Našincová, měšťanka ze Strakonic, měla dceru Kateřinu. Bylo…
• Poklad v káním vrchu - Hospodář z Bezděkova oral s koňmi na Velký pátek své pole na Káním…
• Oheň Mariánský - Na druhém nádvoří strakonického hradu šuměla v zákoutí starobylá…
• Škrtílkové - Jednou se ve Strakonicích rozstonal starý Žid. Šlo to s ním z kopce.…
• Rodina Sedmihradských - V rodině se udržuje pověst o původu jména Sedmihradských. Její…
• Zkrocený tur - Mnoho divé zvěře se kdysi v české kotlině prohánělo. Jednou se vévoda…
• Pověst rodu Bavorů - Dlugomilicové, rod zemanů moravských, s knížetem svým Děpoltem do…
• Mluvící znamení - Psal jeden dávný kronikář, že na strakonickém zámku ve sklepě je…
• Jan Angelus a ďáblové - Píše se, že v jeden čas v opevněném konventu maltézském na…
• Střevíce z těsta - Na zámku ve Strakonicích sloužil jeden správce a ten měl ukrutně…
• Jak patron plavců plaval - V usedlosti u Kučerů ve vsi Virtu měli ve výklenku sochu svatého…
• Zázrak svatého Jana Nepomuckého - Na strakonickém zámku působil správce jménem Hodánek. Měl malou…
• Obří dudy - Strakonické dudy pískaly všudy, po velkém městě, po Stráži ještě. …
• Dudák na káním vrchu - Strakonické dudy, nevěděly kudy, byla díra do komína, vyletěly…
• Švanda dudák - Švanda dudák Strakonické dudy hučí, že mně holka šátek půjčí. …
• O Švandovi jiná - Já jsem ze Strakonic dudáček Švandovic s kapsou prázdnou Na zádech…
• Strašidlo medové kaše - Byl na strakonickém hradě dávný zvyk, že se v předvečer svátku…

• Kategorie:
  Člověk a osud
• Obec:
  Strakonice
• Okres:
  Strakonice
• Region:
  Strakonicko
• Kraj:
  Jihočeský