Katovské řemeslo bylo ponuré a lidé se katům vyhýbali jak jen mohli. Katovny se směly, stejně jako popraviště, stavět jen mimo hradby měst. I Klatovy měly své právo popravčí, a tak se katovna nacházela vně brány za městem. Jednou kráčel klatovský kat domů a nad Chlístovem se zastavil u půvabné studánky. A protože na jeho meči ten den ulpěla odsouzencova krev, chtěl si umýt svůj nástroj ve vodě. Sotva tak učinil, voda potemněla, začala vřít a když se kat vydal na další cestu, voda se ve studánce úplně ztratila.