Na dohled města Klatov žili dva bezdětní manželé. Vedlo se jim dobře, neboť jejich statek dost vynášel. Ale oni jen po děcku toužili. Tu se jednou u nich objevila cikánka a prosila o almužnu. A protože znala víc, než jen po domech chodit, hned uhodla jejich trápení. Slíbila jim uvařit kouzelný nápoj, který měli oba vypít o Valpuržině noci. S tím a s pěknou odměnou odebrala se dál. Přesně po roce se vrátila, v kolíbce se smál pěkný chlapeček jménem Bohumil. Čerství rodiče vědmu zahrnuli všemožnými dary. Avšak mráček se vloudil do té radosti. Přikázala jim, že pokud se bude blížit jakákoli bouře, musí své děcko pečlivě ukrýt, sic by je zabil blesk. Tak je prý psáno v knize osudu. Manželé hned dali poblíž statku postavit kamennou věž, v níž se vždy v čase bouře chůva s chlapcem musela ukrýt. Když Bohumil povyrostl dostal k sobě vychovatele a opatrovatele, který se od hocha nesměl vzdálit. Jednou byli spolu na procházce, když se od Šumavy přihnaly temné mraky a oni se nestačili do věže ukrýt. Divoce vyl vítr, kmeny stromů sténaly a oni se k jednomu z nich vyděšeně schoulili. Tu pročísl nebe blesk a s rachotem sjel do nedaleké věže. Úder byl tak strašlivý, že celou stavbu rozpoltil. Když bouře utichla, hned běželi na statek a vše vyprávěli. Rodiče padli na kolena a děkovali Bohu za záchranu syna a také chlapce hned Bohu zaslíbili. Syn se v dospělosti opravdu stal knězem a na záchranu duší svých rodičů, neboť se zapletli s černou mocí, nechal na místě zbořené věže postavit kapličku zasvěcenou Panně Marii. Na Hůrce ji můžete dodnes vidět.