Katovo pracoviště bývalo na vrchu u města, kterému se proto začalo říkat Šibeniční. U cesty k popravišti, kudy se brali odsouzení na smrt, prýštila malá studánka. U té, v čas exekuce, stávala babka s pohárkem vody a nabízela ji unavenému katovi. Bylo jí líto proklatého muže, kterému nikdo nesměl pomoci a všichni se ho štítili. Prý tuto starou ženu zpovídal první rychtář města Hartvík a rozhodl se pojmenovat své město K(l)atovy.