Před kasárnami kdysi vartoval jeden voják. Léto bylo horké a jemu stékaly potůčky potu po zádech. Když už to nemohl vydržet, začal na slunce nadávat a dokonce ho proklel. V okamžení padl mrtvý na zem. Od té doby jeho duše bloudila kolem města a čekala na vysvobození. Objevovala se jen v noci v podobě svítícího pařezu. Kdo by jej zavolal na pomoc a poděkoval, ten by nešťastného vojáka zachránil. Jednou šla jedna žena z klatovského trhu do Tajanova. Vyprodala všechno své zboží, tak byla spokojena. Už se smrákalo a brzy padla tma. Ženská na cestě klopýtala a nakonec jí vypadl na zem měšec a peníze z něj se rozkutálely kolem. V nouzi si pomyslela: ,,Kdyby tu tak byl ten svítící pařez.“ V tu ránu se objevil a selka mohla své pracně utržené mince posbírat. Potom se zjevení uklonila a pěkně poděkovala. Pařez náhle zmizel a ve tmě se ozvalo: ,,I já ti děkuji. Děkuji za vysvobození!“ Tak byla duše vojákova vysvobozena.

Prameny a literatura

  • Josef Biskup, Z šera minulosti II 1937, str. 15-16

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Klatovy
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Prachaticko
  • Kraj:
    Jihočeský