Na podzim se jedno děvče vracelo ze Čkyně do Štítkova. Když se blížila k domovu, zjevil se jí černý pes, kterému divně svítily oči. Stále ji sledoval, tiše a neúprosně, až dostala hrozný strach. Snažila se mu utéci, a tak běhala po lukách i mokřinách, až v zoufalství nevěděla, co činit. Najednou ve tmě narazila na sloupek božích muk. Svezla se do trávy a tiše se modlila. Po chvíli se rozhlíží, avšak po psu ani památky. Vtom slyší nějaké kroky. Kolem se loudá pytlák Sehnoutka z jejich vsi. Jak se zaradovala, když ji strejček domů vyprovodil, o tom není třeba vyprávět.