Pod Štítkovem bývala velká louže a v ní bydlely hastrmanky. Jednou jel nebožtík Tříska ze mlýna a tři hastrmanky mu vyskočily na vůz. Jedna z nich si sedla vedle hospodáře, ale Tříska byl všemi mastmi mazaný, a tak si zatočil hastrmančinu zástěru na palec. Před stavením ty dvě seskočily, ale ta třetí nemohla. Tu se ozval nářek: „Sestřičko, nepovídej, nač jsou tříletá jablíčka.“ A tak hastrmanka musela jít s Třískou a sloužit u nich za děvečku. Tenkrát se ještě vařívalo na stupních a hastrmanka žádala, aby, až se odstaví hrnce, vždy zahrabali oheň. Jednou šla tudy svatba a oni odstavili hrnec, aniž zahrabali oheň. Takže ta hastrmanka od Třísků s pláčem odešla.