Toman ze Štítkova byl světákem. Každého jara se vydával s kamarády do světa. Jednou je cesta zavedla až do Ruska. Někde v Karpatech zabloudili, byl pozdní večer a kolem hustý les. Najednou před nimi rozbitá chalupa. S radostí se tam usalašili, a když snědli svůj chléb, uložili se ke spánku. O půlnoci se Toman probudil a vidí, jak se ohniště rozhořívá, až oheň šlehá do komína. Vtom k plamenům přistoupila nějaká baba podobná duchu, dala do ohniště rendlík a něco v něm rozehřívala. Vypadalo to jako zlato. Vtom se rozletěly dveře a do jizby skočili dva muži ve starodávném šatě. Jeden chytil babu za chřtán a druhý ji vlil roztavené zlato do hrdla. Ozval se příšerný sykot a náhle celé jevení zmizelo. Když se dostali druhý den do nejbližší vsi, dozveděli se následující historii. Před lety v té chalupě žila jedna lakomá baba, která půčovala peníze lidem v nouzi a postupně všechny ožebračila. Žila jako zvíře, jen peníze, jen peníze! Jednou přiběhl do vsi cizí člověk a vyprávěl, že v chalupě našel na zemi ležet nějakou bábu zčernalou na uhel. Od té doby je to místo prokleté.