Františka Krejsová šla o postě k rodičům do Šumavských Hoštic a zdržela se do večera. Jde zpět již za soumraku a sotva minula svatomářská draha, zvonili klekání. Bála se jít přes Sýkorovský mostek, kde často strašilo, a tak se dala oklikou po silnici. U lesíka náhle vidí ohýnek, u nehož se krčí jakási babka s děckem. Jde okolo nich, a tu vyskočil ze stínu šeredný mužík. Žena se dala na útěk a za sebou slyší volání: ,,Máš štěstí, že neseš svatební roucho, jinak by s tebou bylo zle!" Když celá udýchaná doběhla ke své chalupě, uvědonila si, co znamenají ta slova. Nosila s sebou totiž na památku své svatby rozmarýnu s červenou pentličkou.