Ve štítkovské pastoušce bydleli jedni chudí lidé, kteří měli dcerku Aničku. Jednou ji nechali doma samotnou, a protože bylo děvčátku smutno, šla za Martinovic Marjánkou, která byla také sama. Ta už ji z okna vyhlížela, když po chvíli uslyšela úzkostný výkřik. Rychle otevřela dveře, ale Anička za nimi nebyla. Když se Annina matka vracela domů z lesa, šla zrovna kolem Martinojc studny, a protože měla žízeň, naklonila se nad hladinu. Tu zahlédla v mělké vodě nějaké šaty. Tu hrůzou div neomdlela, neboť spatřila svou dcerku utopenou. Když ji vytáhli, měla Anička na krku otištěných pět prstů – pozdrav hastrmana. Tu si všichni vzpomněli, že v tom čase uslyšeli divoké výskání Na Behnách, až se strýci té utopené volci splašili. Studně ta byla pak navždy zasypána.