Jedni lidé ze Štítkova měli zamokřenou louku. Když tam šli sušit sena, uslyšeli, jak někdo stlouká poblíž máslo. Tu se muži zamysleli a zavolali: „Naspoř Pán Bůh!“ Z močálu se ozvalo: „Dejž to Pán Bůh,“ a stloukání vesele pokračovalo. Za chvíli se chasa ohlédla, a tu bylo vidět, že močálem plula miska a na ní ležel chléb a máslo. Muži si máslo vzali, ale chléb nechali na misce, která se ve chvíli propadla do vody. Lidé pak říkali, že kdyby si muži vzali i chléb, byli by utopeni.