Jednou jel jeden forman ze Svatomáří na Volyň. Byla už noc a jemu zhasla lucerna. I zajel pod Štítkovem k mokrým lukám, neboť by mu třeba nějaké zdejší světélko mohlo svítit na cestu. I zapískal na prsty a hned je tu tolik světélek, že se mu na vůz ani nevešla. Forman se zděsil a kočíroval zářící vůz k vodě, aby se jich zbavil. Tu ho do mokřiny stáhl vodník, a tak muž prosil světlíky, aby jej z vody vytáhli. Když byl zase na suchu, zapřisáhl se, že nechá světélka po celý život na pokoji.