Před lety šel soused ze Štítkova do Hoštic. Když byl ve Stráni, spatřil u louže škaredou ženskou, jak mísí chléb a něco si huhňá. Jak k ní přišel blíž, slušně pozdravil: „Naspoř Pán Bůh!“ „Dejž to Pán Bůh!“ odvětila, „až půjdeš nazpátek, zajdi si pro kousek chleba.“ Když se vracel, chvíli váhal, ale přece zamířil k louži. Už tam na něj ta osoba čekala, podala mu bochník chleba a povídá: „Dojedek nechej vždy přes noc. Ráno bude bochník opět celý!“ Soused je v rozpacích, ale přece poděkuje a pokračuje v cestě. Doma vše ženě pověděl, a ta hned poznala, že jsou to hastrmanské čáry. Chvíli se chleba báli, ale nakonec muž bochník požehal třemi křížky a zakrojil. To byla chuť, přímo nebeská, a tak se nerozpakovali a jedli, až zbyl poslední skrojek. Tu si žena vzpomněla na hastrmančinu radu a uložila zbytek chleba na noc do komory. Jaké bylo jejich překvapení, když ráno se skvěl na opálce celý bochník! A tak si žili nějaký čas bez mlynáře i pekaře. Jednou se u nich sešlo více lidí než obyčejně. Hospodyně všechny častovala a byla v jednom kole. A tak se stalo, že jeden strýček snědl i poslední patku. Když to později sousedka zjistila, z rozrušení omdlela, ale bylo pozdě. Od té doby, kdykoli zadělává na chléb, při vzpomínce na vodnický dar se rozpláče.

Prameny a literatura

  • Adolf Daněk, Pozůstalost Muzeum Středního Pootaví Strakonice

Další pověsti z této obce

  • Kategorie:
    Démonologické
  • Obec:
    Štítkov, část obce Svatá Máří
  • Okres:
    Prachatice
  • Region:
    Vimpersko
  • Kraj:
    Jihočeský