Nebožka stará Krejsová ze Štítkova vyprávěla: Na hrázi zdejšího rybníka se objevoval vodník. Měl na sobě vždy bílé kalhoty jako z nejlepšího plátna. Vždy o jedenácté obcházel svou vodní říši a po jedné opět mizel. Jednou ho pozorovaly zvědavé ženské z oken. Právě bila jedna hodina, a tu vodník zvolal: „Čas můj se naplnil, žádný člověk sem nepřišel. Jsem tedy vysvobozen.“