Jedna žena, která se zmýlila v hodinách, přišla v noci na mši do kostela. Viděla, jak do něj vchází spousta postav, a tak se připojila k zástupu. Byly to ale dušičky zemřelých lidí! Mezi nimi také její dávno zesnulá kmotřička, která jí šeptem pravila: „Jdi pozpátku do kostelních vrat a až přijdeš na práh, shoď šátek z hlavy na zem.“ Vyděšená žena ani nešpitla a zařídila se podle moudré rady své kmotřičky. Sotva opustila kostel, utíkala, co mohla, domů. Druhý den se šla podívat ke kostelu a na všech náhrobcích sousedícího hřbitova našla cáry ze svého šátku.