Když byla vyhubena loupežnická čeládka na Mehelníku, roznesly se zvěsti o jejích zakopaných pokladech. Jednou tu při kamenném stole sbírala jedna stařenka houby. Když se ozval z města polední zvon, začala se modlit. Když skončila, místo kamene zela do země pořádná díra. Na konci byla vidět královská síň plná drahých kamenů a zlata. U stolu tam seděl černý rytíř. Hlídal několik truhel, z nichž šla oslepující záře. Babička div nevykřikla překvapením, ale to už rytíř vstal a pronesl proroctví: „Ani za tisíc let!“ Náhle vše zmizelo a babička zase hleděla na známý kamenný stůl. Jindy v těch místech svážel dříví jeden pacholek v čase pašijí. Klády měl svázané řetězem a jeho konec se smýkal po zemi. Náhle se železo o něco zachytilo a mládenec spatřil vytrženou mříž a poblíž chodbu vedoucí pod zem. Cosi se tam blýskalo, a tak vlezl dovnitř. A hle, před ním se zatřpytila jeskyně plná pokladů. Jenže tu si ten dobrý muž vzpomněl na pár koní a bál se, aby mu neutekli. Jak vylezl ven, mříž s rachotem zapadla přes otvor a vše zmizelo. Jiní zde vídávali modrý plamínek, ale nikomu se už loupežnické poklady najít nepodařilo.