Z dávných časů, kdy se kolem chrámu Narození Panny Marie v Písku rozkládal hřbitov, pochází pověst o kostlivci. Měšťané si tenkrát vyprávěli, že u kostela straší neznámý nebožtík. Jindy viděli kostlivce, jak se po zavírací hodině dobývá do jedné z krčem. Zkrátka nepokojný duch dělal psí kusy a alotria, a to kvůli kletbě. Kdysi, ještě jako živý muž, nepomohl při požáru v Písku svým sousedům a ti uhořeli. Za trest neměl po smrti pokoje a pomohlo by, kdyby jeho pozůstatky podruhé někdo pořádně pohřbil. Lidé se báli chodit rajonem tohoto strašidla, až hlásný, který vyvolával v klidných dobách čas a v případě požáru či blízkosti nepřátel oznamoval poplach, našeho ducha pozlobil. Jednou, když kostlivec odhodil svůj rubáš, strážný nelenil a sotva byl kostlivec pryč, sebral ten rubáš a hajdy s ním na věž. Když se naše strašidlo chtělo pak vrátit do hrobu, rubáš nikde. Děsně kostra zavyla a jakoby po čuchu, začala se soukat na věž. Skříp, skříp, drhly kosti o kamení. Šlo to ztuha, a tak když se ukázal na východě první paprsek slunce a zakokrhal první kohout, kostlivec ještě nebyl nahoře, kde se hlásný již začal bát. Jakmile kohout dokokrhal, kostlivec se zřítil dolů a zbyla z něj jen hromádka kostí. Právě tudy jel rozespalý pohodný k jedné chcíplé krávě, a tak přihodil kosti na vůz. Když krávu pak za městem zakopával, přišel kostlivec dospod. A protože kráva byla pořádně těžká, už se nemohl vyškrabat příští noci ven a klatba pominula. Jen hlásnému zůstal na památku rubáš, který prý měl léčivé účinky, a tak byl postupně rozstříhán na kousky.