Město Písek žilo díky velké vojenské posádce tak trochu velkoměstsky. Střídali se zde národové z celé monarchie a o dobrodružné zápletky nebyla nouze. Největším dopuštěním však byly pěkné písecké panenky. Když je někdo jen opěvoval jako ve známé písničce o Putimské bráně, ještě to šlo. Ale když vzplanula láska, ruku v ruce s ní šla i žárlivost. Někdy mezi oficíry došlo na souboje. K duelům byly příhodné lesní partie nad městem, a tak tu kdysi jeden nadporučík zastřelil poručíka. Sám poté spáchal sebevraždu. Od té události se na místě, příhodně nazvaném Soubojiště, zjevoval bezhlavý duch francouzského důstojníka.