Shazování kozla z věže

Před mnoha lety se v Písku konával podivný starobylý obřad. Vždy v neděli po svatém Jakubu vyšel z hostince průvod s hudbou v čele. V průvodu vedli na provaze kozla ozdobeného fábory. Za kozlem šli mužové přistrojení za kata, soudce a jeho písaře. Průvod si to namířil k vysoké věži chrámu Narození Panny Marie. Když kozla dopravili na věž, postavili jej na prkno vyčnívající přes ochoz. Zvíře přidržoval kat se svými pomocníky. Dole pod věží pak soudce za pomocí písaře vedl soudní řízení proti nebohému kozlovi. Byly vyjmenovány všechny škody, které prý napáchal. Kozel byl nakonec odsouzen k trestu shození z věže. Podle zvyku měl kozel poslední slovo, které za něj symbolicky pronesl písař: „Svou krev odkazuji píseckým pannám, aby měly pěkná líčka. Uši pak zlým měšťankám. Vousy mládencům a srdce vdovcům. Paznehty knoflíkářům a rohy fajfkařům. Jazyk svůj pak klevetnicím, nohy tanečníkům, chlupy sedlářům a kůži sedlákům.“ Poté soudce poručil katovi, aby konal svou práci. Jednou byl nebohý kozel shozen dolů tak „šikovně“, že dopadl do hlubokého bláta a vyštrachal se k obecnému údivu živ a zdráv. Neprodleně našel „kde nechal tesař díru“ a byl pryč. Tento zvyk byl po roce 1848 zrušen, a tak zůstalo jen toto povídání jako památka na ty podivuhodné časy.

Prameny a literatura

  • Tomáš Staněk, Dva sešity povídaček, rukopis 1940-60

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Písek
  • Okres:
    Písek
  • Region:
    Písecko
  • Kraj:
    Jihočeský