Kdysi bývaly hradištské lesy hluboké natolik, že se v nich mohl usadit poustevník. Nikdo jej tam v modlitbách nerušil, až jednou se u chýše objevil čert. Začal zbožného muže pokoušet, do uší mu našeptávat a vůbec rušit jeho usebrání. Poustevník však nelenil, popadl čerta a zapřáhl jej do pluhu. A že budou orat při řece, nějaké to políčko by se hodilo. Vtom zazněl zvon z blízkého kostela sv. Václava a čert vyděšen tím zvukem, poustevníkovi se vytrhl a upaloval pryč. Při tom za sebou táhl pluh, takže vznikla hluboká brázda – zkrátka Čertova strouha.