Poslední písecký kat

Před dávnými časy žil poslední písecký kat. Jak bývalo zvykem nesídlil mezi počestnými měšťany, ale v jedné blízké vesničce. Za ta dlouhá léta však popravil jen sedm lidí, neboť města postupně ztrácela „právo popravčí“. A protože práce bylo málo, stal se také pohodným, ba i políčko si obdělával. Jako osoba temná měl blízko k čarování. Kdo vyhnal svůj dobytek na jeho pole, se zlou se potázal. Kat zakopal pod práh pár hrstí nesežraného obilí a za několik dní tu byl soused, že mu dobytek onemocněl. Starý kat ho poučil, že má mít více v úctě cizí majetek, a krávy mu uzdravil. Jindy se rozmohl po okolí dobytčí mor. Kat a pohodný v jedné osobě nakládal na vůz uhynulý kus a tu děvečka z toho dvora přihodila na korbu staré koště a řekla: „Když jde kráva, ať jde i koště.“ Bylo to pořekadlo proti moru. Kat se na děvečku úkosem podíval: „Holka, holka, jen aby ti ouzko nebylo.“ A opravdu. Za pár dní k němu ta děvečka přišla celá bolavá. Otekly jí ruce až po lokty. Kat jí napomenul, že se mu nemá plést do řemesla a ruce jí vyhojil. Když poslední písecký kat zemřel, vzal sebou do hrobu všechna ta podivná tajemství, která se jeho řemesla týkala. Jen katovské náčiní nechal svým potomkům na památku.

Prameny a literatura

  • Tomáš Staněk, Dva sešity povídaček, rukopis 1940-60

Další pověsti z této obce

Informace k pověsti

  • Kategorie:
    Historická a místní
  • Obec:
    Písek
  • Okres:
    Písek
  • Region:
    Písecko
  • Kraj:
    Jihočeský